Zámecká zahrada                                        
Ze zápisu pana Jindřicha Vlka z Kolína z dob jeho působení jako volontéra /bezplatného pomocníka či čekatele na úřad/ v zámecké zahradě v letech 1886-7, máme možnost nahlédnout do krásy zahrady. V tehdejších dobách byl vrchním zahradníkem František Skopec. Dříve byl zaměstnán v schoenbrunské císařské zahradě ve Vídni a na výzvu majitele červenopečeckého panství, Theodora /Bohdana/ barona Hrubého, přešel do jeho služeb. Za jeho vzorného vedení byl celý park nově zrestaurován a rozšířen. Bylo zřízeno šest nových skleníků, opatřeno ústředním topením ve dvou kotlích, což bylo na tehdejší dobu velká novinka. Ve sklenících byly pěstovány nejvzácnější květiny, dovážené z různých dílů světa. Ty pak proslavily zahradu po téměř celé Evropě. Ve sklenících vykvétala i Viktorie královská, známá největším květem, kterou v pralesích jihoamerické Bolívie objevil český botanik a cestovatel Tadeáš Henke. Po něm nastoupil Antonín Rákos (1865-1922). Od světové války jej nahradil Stanislav Pařez, který byl v letech 1908-09 cechmistrem zahradníků. Roku 1924 se odstěhoval do Lovosic, kde si zřídil vlastní štěpařský závod. Jeho pokračovatelem se stal vyučený zahradník a do té doby příručí ve školkách František Manda (1883-1972), který byl ve funkci až do svého odchodu do důchodu, poslední dvě válečná léta odsloužil A.Hejduk. Ke konci války získal živnostenské oprávnění pro zahradnictví starší barončin bratr JUDr.Michal hrabě Bukůwka z Bukůwky (1875-1953), leč to byla jen krátká epizoda. Po válce pokračoval František Siřínek až do znárodnění r.1948. Samotný park byl zařízen v anglickém slohu a proměněn v rozsáhlé plochy trávníku, v němž porůznu byly vysázeny květinové skupiny podle ročních období. Podél cest byly v letních měsících zapuštěny do země v dřevěných škopcích    mohutné a vzácné kapradiny a jedinečné palmy nejrůznějších jmen, které tvořily mnohdy celé háje. Zahradou protékal potůček, který napájel menší umělý rybníček, jehož břehy byly posázeny různými druhy kosatců, sítin a zdobily vodní hladinu v letních měsících tmavozelenými listy. Poblíže rybníčku zvala k odpočinku útulná besídka, porostlá popínavými keři květin. V parku samém bylo vysázeno velké množství nejrůznějších stromů, lip, buků, jilmů, jedlých kaštanů a vzácných stromů jehličnatých. Směrem k velkému nádvoří před zámkem se širokým průjezdem vcházelo do okrasné zahrady ve slohu, který připomíná ve zmenšeném měřítku schoenbrunský park. Před zámeckým oboustranným schodištěm bylo po obou stranách velikého obdélníkového prostranství vysázeno kaštanové loubí, sestřihované po obou stranách i svrchu. Uprostřed byl kruh, vysázený květinami s mísou ve středu záhonu a pozadí tvořila zalená zeď listnatých stromů. Poblíž stála kašna z různotvarých kamenů, mezi nimiž byly vysázeny lesní kapradiny, sasanky a jiné ozdobné květiny. Cestou ze zahrady se po mírném svahu sestupovalo na malé prostranství studeného skleníku. Vysoký, velký prostorný skleník, upravený pro zimní zahradu, v němž nechyběl ani bazén s vodotryskem a se zlatými rybkami, byl vkusně a odborně aranžován v ladném seskupení palem, vzácných a krásných exemplářů cizokrajných květin, se kterými je možno dnes se setkat jen v botanické zahradě. V dalších sklenících se pěstovaly fíky, ananasy a vinná réva pro vrchnost. Za těmito skleníky byla řada pařenišť, sloužících k rychlení sazenic zeleniny a kultury kobercových rostlin. Co ale nejvíce lákalo k návštěvě zahrady, jak odborníky, tak širokou veřejnost občanstva ze širokého okolí, byly bohaté pohádkové sbírky orchidejí. Byly umístěny v pěti sklenících, z nichž tři byly postaveny a zařízeny podle anglického vzoru. Zvučného jména v Evropě měly tyto sbírky v letech 1886-90 a hodnotily se na mnoho tisích zlatých. Za pěstitele orchidejí byl přijat na slovo vzatý odborník G.Faus, rodilý Čech z Jiren, který předtím působil jako kultivátor orchidejí po více roků u firmy Sander v Anglii. Baron Hrubý, velký milovník a znalec orchidejí, nešetřil finančními prostředly a nakupoval nové a nové druhy, jimiž plnil své skleníky. Stojí zato se zmínit o jedné odrůdě, jejíž jméno bylo Vanda reanathéra Savii. Bylo řídkým zjevem spatřit kvést tuto květinu v Evropě a přece se podařilo zahradníkovi Fausovi správnou kulturou vypěstovat její květenství. Z úžlabí listů ve tmě vyrostlo jedenáct přes metr dlouhých, volně visutých květných stvolů, které byly posety množstvím krásných bizarních květů, podobajících se pestře zbarveným exotickým motýlkům. Jistý B.Roezl, cestovatel a sběratel orchidejí v Mexiku a jižní Americe spolu s majitelem firmy Sandrem z Londýna přišli zhlédnout a obdivovat se bohatství květnosti a kráse květů pohádkové Vandy. Nabízel za ni tehdy při své návštěvě baronu Hrubému 10.000 zlatých. Ten ji však neprodal, až teprve po jeho smrti byla umístěna mezi orchidejemi ve schoenburském skleníku. V době květenství této vzácné orchideje byla zahrada poutnickým místem, Mekkou zahradníků a milovníků květin. Speciálně pro tuto Vandu a cennější orchideje byl zvláštní typ skleníku opatřen vzduchováním a nejmodernějším vnitřním zařízením, jako bazény s dešťovou vodou, studenou a teplou a zavedením mlhování. Za zmínku také stojí, že různé druhy řezaných květů byly ze zahrady zasílány vazačským závodům do Prahy a Vídně. Pan Vlk píše,že podává jen hrstku vzpomínek ze svých zápisků na pobyt v Č.Pečkách z dob svého mládí.Vzpomíná na krásu tehdejších skleníků, naplněných vzácnými rostlinami a květy. Zdá se mu pohádkou, náležející do minulosti, která nusela ustoupit praktickému životu. O zámeckou zahradu, v době kdy bylo panství za Bohumíra Kocha pachtováno, se staral Jan Malkovský (1775). Za Hrubých to pak byli tito zahradníci: Josef Košťál (1795), Josef Mugler (1800), Josef Zanhaus (1810), Jan Schwarz (1825), Jan Honc (1836) a Antonín Naibert (1845). V zámecké zahradě od padesátých let devatenáctého století byli celoročné zaměstnáni 2 zahradníci a 2 pomocníci. Později za éry skleníků a orchidejí se počet zahradnických pomocníků zvýšil na čtyři. Kromě nich zde byli celoročně ještě dva dělníci, na jaře a na podzim k nim přibylo i několik sezonních sil na výpomoc. V padesátých letech byli zahradníky Antonín Najbrt *1791 a stejně starý František Skopec. O deset let později je to již jen tandem otce a syna, obou Františků Skopcových. Od sedmdesátých do devadesátých let je již vrchním za hradníkem František Skopec mladší (1827-1892). Z novější doby vzpomeňme alespoň toho nejznámějšího, vrchního zahradníka Františka Mandu (1883-1972), který zde působil v meziválečném období. Na počátku 20.století v zahradě pracoval známý zahradník, pomolog a šlechtitel Vladimír Čančík.                                                                                                       
Zámecký park                                       
Kolem zámku byl rozsáhlý park, kde byla řada vzácných dřevin. Velké zahradnictví, skleníky v nichž baron Hrubý pěstoval orchideje /zbytky těchto nádherných květin se zachovaly až do r.1941-42/, zimní zahrada, kde se uchovaly palmy a řada vzácných rostlin. Za zámkem byla okrasná zahrada s bazénem. Uprostřed parku stál altánek a před ním jezírko, ve kterém kvetly lekníny. Park po pravé straně zámku, volně řešený, je dnes bohužel nevhodně rozdělený plotem. Byl založen koncem 17.st. za Leopolda Hrubého ve francouzském pravidelném slohu. Později byl upraven v anglickém stylu, přičemž pravidelná část zůstala zachována pouze bezprostředně kolem zámku /tvarované stromořadí habrů a jírovců, květinové záhony, kašny; poslední závažnější zásahy a změny byly provedeny v letech 1923-6 podle návrhu L.Baťka. V přírodní krajinářské části bylo 6 prostorných skleníků s proslulými sbírkami rostlin. Menší zatravněné plochy jsou lemované kulisami starších dřevin nebo i přerušované pěknými skupinami stromů a solitérami. Celková rozloha je 6,5 ha. V parku roste asi 13 jehličnanů a 41 listnáčů. Z jehličnaů je velmi cenná douglaska s převislými větvemi /Pseudotsuga menziesii "Pendula"/, jinan /Ginkgo biloba/, pěkně urostlé omoriky /Picea omorica/ i vejmutovky /Pinus strobus/ a jalovec viržinský /Juniperus virginiana/. Z listnatých dřevin je nesporně nejcennější pestrolistý jerlín /Sophora japonica "Variegata"/, stříhanolistý jírovec maďal /Aesculus hippocastanum "Laciniata" -0,73m a 10,5 m/, ořechovec /Carya ovata - 1,22m a 22m/, petrolistý platan /Platanus x acerifolia "Suttneri"/, podlouhlolistý kultivar dubu /Quercus petraea "Mespilifolia" -3,06m a 25,5m/, nahovětvec /Gymnocladus dioicus/, statný exemplář jerlínu /Sophora japonoca/ a jeho převislý kultivar /S.j."Pendula"/ tulipánovník /Liliodendron tulipifera/, dřezovec /Gleditsia triacanthos/, mohutný stříhanolistý buk /Fagus silvatica "Asplenifolia" -4,09m a 22,5m/, plodící kaštanovník jedlý /Castanea sativa/, ořešák černý /Juglans nigra/ a javor dlanitolistý /Acer palmatum "Nicholsonii" - 0,51m a 7,5m/. Správcem v roce 1916 byl Antonín Rákos. V dolní části parku v rohu směrem k Amálce byla roku 1948 postavena skautská chata, která r.2002 vyhořela a byla nahrazena novou zděnou přízemní budovou. Roku 1958 vojsko předalo park jako nepotřebný MNV v žalostném stavu. Ten byl pak v rámci restituce vrácen původním majitelům. Jde o tři parcelní čísla s výměrou něco málo než 3,7ha. V části, kde býval tenisový kurt je dnes hřiště pro plážový volejbal a objekty sloužící jako zázemí skautské družině. Kurt byl zřízen roku 1938. Při orkánu z 18./19.ledna 2007 byl vyvrácen shora uvedený střihanolistý buk, který byl již značně vyšeptalý. Po roce 1930 se z publikace Kolínsko a Kouřimsko dozvídáme o stavu parku toto: Nádherný je park v Červených Pečkách, kde byly za Theodora barona Hrubého z Jelení pěstovány vzácné orchideje ze všech končin tropů. Ty však se dostaly do držení jiných majitelů, z nichž značná část skončila ve sklenících vídeňského císařského Schönbrunu. Ale ještě dnes najdeme v pečeckých sklenících vedle nehojných už orchidejí mnohé zajímavé příslušníky tropické flory. Pěstují zde několik druhů masožravých konvičnatek neb láčkovek (Nepenthes), mohutnou kapradinu z tropické Asie Asplenium viniparum, netíky (Adiantum), vranečky (Seleginella), velkokvětou Theophrastu, vanilku (Vanilla planifolia), banán (Musa Paradisiaca), ananas (Bromelia Ananas) a některé druhy palem, palmu datlovou (Phoenix dactylifera), palmu ságovou (Sagus Rumphii), palmu nízkou (Chamaerops humilis). Statné agave a jiné suculenty mají vyhrazeno zvláštní místo. Park pečecký dělí se na dvě části. Na jedné straně zámku je park francouzský, na druhé anglický, který přechovává vzácné dřeviny v krásných exemplářích. Je tam nádherná japonská paulovnie císařská (Paulownia imperialis), četné katalpy, kdoule (Cydonia), platany (Platanus occidentalis a orientalis), wistarie čínská neb glycina (Wistaria chinensis). Četné a zajímavé jsou dřeviny nahosemenné, zejména konifery (jehličnaté). Ja tam ginko neb salisburia (Ginka biloba), staré tisy (Taxus baccata), torreya velká (Torreya granfis) a Cephalotaxus Fortunnei, obě v zimě umístěné ve skleníku. Dále Podocarpus Nageia, Agathis obtusa, Araucaria Rulei, jedle kavkazská (Abies Nordmanniana), veliké jedle španělské (A.pinsapo), Tsuga Kanadská (Tsuga canadensis), dále Tsuga diversifolia, Tsuga Pattoniana, jedle Douglasova (Pseudotsuga Douglasii), smrk pichlavý (Picea pungens), smrk Pančicův (Picea Omorica), borovice vejmutovka (Pinus strobus), tisovec dvouřadý (Taxodium distichum), Cryptomeria japonica, Thujobsis dolabrata, thuje západní (Thuja Occidentalis), thuje východní (Thuja orientalis), cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera), cypřišek Lawsonův (Ch.Lawsonii), jalovec virginský (Juniperus virginiana). V parku francouzském pěstují  četné druhy lomikamenů (Saxifraga), protěž alpskou (Leontopodium alpinum) a četné azalky.    

Autor: Heřman Kraml